 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||
 |
||||||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
 |
||||||||||
 |
||
 |
||
 |
 |
 |
 |
||
 |
||
 |
||
Roku 1584 přivedl Vilém z Rožmberka, vladař domu rožmberského, rytíř řádu Zlatého rouna, nejvyšší purkrabí pražský a přísný katolík z Třeboně, do svého sídla v Českém Krumlově jezuity a rozhodl se, že jim zde postaví rezidenci. Základní kámen ke koleji byl položen 19. března 1586. Stavělo se podle projektu jezuitského pátera Alexandra, stavbu prováděl dvorní rožmberský stavitel Baltassare Maggi z Arogna. Stavba trvala dva roky a dne 16. května 1588 odevzdal Vilém z Rožmberka slavnostně klíče od budovy současně se zakládací listinou představitelům řádu.
Jezuitská rezidence, postavená na skále nad Vltavou, byla dvoupatrová. Vstupní brána nese znak Rožmberků. V budově byly ložnice pro kněze, školní a přednáškové místnosti a na konci byla kaple. Roku 1768 při požáru prelatury shořela její věž a již nebyla obnovena. Na ní byly od roku 1756 umístěny hodiny, jejichž původní mechanismus dnes můžete vidět v prostorách hotelu. K prelatuře patřila i Jezuitská zahrada - dnes městský park. Z koleje vedl do parku dřevěný most, který byl roku 1830 prodán v dražbě.
V jezuitské koleji byla od roku 1640 lékárna. Zprvu byla v poschodí zadního traktu budovy, ale protože jezuité prodávali léky také lidem z města, přeložili ji roku 1665 dolů do přízemí. Lékárna byla výnosná. Když byl roku 1773 zrušen řád tovaryšstva Ježíšova a s ním i českokrumlovská kolej, koupil zařízení lékárny kníže Schwarzenberg. Její barokní podobu můžete vidět v Krumlovském muzeu naproti hotelu.
Při koleji byla od roku 1586 také latinská škola, která měla řádu vychovávat kněžský dorost. Studovali zde chudí chlapci z okolních vesnic.
Jezuité pěstovali s oblibou divadlo. Hrálo se na koleji, v kostele, na náměstí i v ulicích. Libreta k divadelním představením, která měla psychologicky působit na věřící, čerpali jejich autoři-profesoři - většinou z řecké mytologie. Divadelní hry byly velice nákladně a nádherně vybavené. Hrálo se na pohyblivých jevištích, která byla tažena koňmi nebo nesena silnými muži. Příznivcem jezuitských divadelních her krumlovských byl údajně také šílený levoboček Don Julius d'Austria, který zde bydlel a který se tragicky proslavil vraždou Markéty, dcery latránského lazebníka Pichlera.
V roce 1595 přišel do Českého Krumlova luteránský kazatel. Od té chvíle docházelo mezi jezuity a zdejšími protestanty k problémům. Nakonec byly Jezuité z Českého Krumlova vyhnáni. Útočiště hledali u biskupa pasovského. Kolej byla vydrancována, část zařízení spálena a část naházena do Vltavy. Po návratu Jezuitů, pod ochranou generalissima císařských vojsk Karla Bonaventury Boquoye, se muselo město jezuitům omluvit, vydat klíče ke koleji a nahradit veškerou způsobenou škodu.
Roku 1773 byl jezuitský řád podle papežovy buly zrušen císařem Josefem II. Tehdy měl v Čechách 32 sídel. Všichni Jezuité byli propuštěni a stali se světskými knězi. Zůstalo pouze šest přestárlých bývalých jezuitů v penzi. Českokrumlovská kolej jezuitská byla svým příznivcem a zakladatelem panem Vilémem z Rožmberka bohatě vybavena hmotnými prostředky. Za to, že nedodržel Vilém z Rožmberka slib postavení kostela, daroval koleji také krumlovskou kolaturu s jejími příjmy. Po odchodu jezuitů z Českého Krumlova byla budova od roku 1777 používána jako kasárna pro vojsko. Vojáci zůstali až do roku 1887, kdy bylo vojsko z Českého Krumlova definitivně odvoláno. Budova nebyla dobu obydlena a roku 1888 byla v dražbě anonymně prodána za částku 24,000 zlatých českobudějovickému advokátu rytíři Dr. Jungmannovi. Bylo rozhodnuto, že budova se stane majetkem záložny. Budova Růže je jeden z největších a nejkrásnějších objektů domovních ve městě.
Stala se kulturním centrem pro zdejší obyvatele. Po velkých bojích s německou majoritou města získali její majitelé hostinskou a restaurační licenci. Dne 3. září 1889 byl hotel "U Růže" slavnostně otevřen. V prostorách Růže vzniklo i malé české divadlo, kde jedno divadelní představení stíhalo druhé. Dobrých herců a hereček byl vždy více než dostatek. Byla zde učňovská škola a stáje pro koně, kteří tahali dostavník na nádraží, aby přiváželi turisty a další hosty.
Po roce 1918 se turistický ruch vzmáhal a Český Krumlov a jeho středověká i přírodní krása se stávaly stále známější a hledanější. Okupace pohraničí vyhnala roku 1938 skoro všechny české lidi z jejich města. Po dobu druhé sv. války sloužila Růže německým důstojníkům. Po válce byla v hotelu oblíbená restaurace a kavárna, v sále se konaly plesy i divadelní představení. Objekt však zchátral, takže byl roku 1950 uzavřen. Do rekonstrukce hotelu se nikomu nechtělo. Město trpělo velkým nedostatkem ubytovacích zařízení, proto v roce 1970 začalo s přestavbou Růže, která trvala téměř 20 let a její výsledek nebyl nejlepší.
Po roce 1989 se většina domů vrátila v restituci do vlastnictví původních majitelů nebo do majetku města. Město založilo Českokrumlovský rozvojový fond, do jehož majetku převedlo většinu nejdůležitějších historických domů.
Hotel Růže byl též mezi těmito objekty a dlouho hledal svého majitele. Nakonec se objevil na scéně pan Jan Horal, Čech žijící dlouhá léta v cizině, a stal se majitelem Růže. Během velmi krátké doby - 6 měsíců - prodělal Hotel Růže velice nákladnou rekonstrukci vnitřních prostor a byl přeměněn na pětihvězdičkový hotel ve stylu renesance a slavnostně otevřen dne 28. června 1999.
Hotel Růže s jeho bohatou historií Vám nabízí cestu časem do doby renesance. Atmosféru 16. století navozuje vybavení hotelu, hudba, kulinářské speciality i oblečení personálu. Náš host by měl mít pocit, že žije v této době.
Hotel má svého speciálního přátelského ducha. Podle legendy v 17. století skočila nešťastně zamilovaná dívka z terasy do řeky pod ní. Říká se, že dívka navštěvuje hotel, aby varovala a chránila mladé panny před nešťastnou láskou. Současné vedení však nemá o těchto varováních zprávy. Hotel má také své vlastní netopýry, kteří normálně pobývají ve starých budovách. Nejvíce aktivní jsou v září. Proto v pokojích nad řekou instalujeme speciální sítě, abychom jim zabránili létat do pokojů. Můžeme Vás však ujistit, že tito netopýři jsou mírumilovní obyvatelé města Krumlova a nejsou nijak spřízněni s hrabětem Drakulou.
Zpátky
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |