Český Krumlov

Jméno Krumlov je odvozeno z německého "Krumme Aue" - "křivý luh", podle řeky Vltavy, která obtéká město. Město založili bratři Budivojové ze slavné české rodiny v místech staré obchodní cesty. První písemná zmínka o hradu a městě je z roku 1253.

Staletími se hrad rozrůstal a měnil v honosné šlechtické sídlo tak, jak rostl vliv a význam jeho majitelů. Po pražských Hradčanech se stal druhým nejvýznamnějším sídlem ve střední Evropě. Město vznikalo ve dvou etapách. Nejprve v podhradí vyrostl Latrán, jehož název je odvozen z latinského "ad latera castelli" - "po boku hradu". Na protějším břehu řeky pak bylo založeno Staré Město. Po staletí se měnilo jen velice málo. Kolem města byly postaveny hradby a jeho hlavní vývoj skončil v roce 1347.

Od roku 1302 po dobu celých 300 let byla vlastníky a vládci města vlivná rodina Rožmberků, také známá jako "Páni z Růže". Město v této době zaznamenalo největší rozkvět. Byl postaven nádherný kostel sv. Víta, do města byli pozváni minorité, jezuité a klarisky. K rozkvětu města přispěla i těžba zlaté a stříbrné rudy. Během reformace a následujících husitských válek se Krumlov stal útočištěm hlavně pro aristokracii a vzdělané obyvatele Prahy. Za vlády Rožmberků se Krumlov stal nejvýznamnějším městem v Jižních Čechách a dokázal si najít místo v svaté Římské říši německých národů.

Petr I. Rožmberk byl nejvýznamnějším členem rodiny v období evropské renesance, byl to on, kdo povolal do města minority, klarisky a také Židy, aby spravovali rožmberské finance a obchody. 15. století dominuje osobnost Oldřicha II. Rožmberka. Tento obratný politik dokázal udržet vliv své rodiny a chránil její majetek v době husitských válek. Vilém Rožmberk je další významný muž, který vládl Krumlovu v 16. století.

Pánové z Růže vládli městu a okolí po více než 300 let, během kterých město prosperovalo. I heraldický znak Českého Krumlova je odvozen od znaku rožmberského - červené pětilisté růže na stříbrném poli. V roce 1601 poslední z Rožmberků, zadlužený Petr Vok, prodal Krumlov Habsburskému císaři Rudolfu II., který jej v době třicetileté války věnoval za věrné služby rodu Eggenberků. Pod patronátem Jana Kristiána I. Z Eggenberku byla založena rozlehlá zámecká zahrada a barokní zámecké divadlo, které je v současné době nejdochovalejším barokním divadlem ve střední Evropě. Důmyslný mechanismus kontroloval 10 jevištních scén, v zákulisí bylo více než 500 divadelních kostýmů a rekvizit.

V roce 1719 zdědili Krumlov Schwarzenbergové. Za vlády Josefa Adama Schwarzenberga se Krumlov stal opět centrem kultury a umění inspirovaného stylem vídeňského císařského dvora. Josefův syn Jan Nepomuk ze Schwarzenberku se pak zasloužil o hospodářský rozvoj celého panství.

Obnova českého vlastenectví na začátku 20. století měla za následek národnostní konflikty mezi českou a německou populací ve městě. K původnímu názvu města Krumlov bylo přidáno Český. Během 1. sv. války zde obě národnosti žili v míru. To však trvalo jen do poloviny 30. let, kdy byla německá část populace Krumlova ovlivněna děním v Německu, žádala připojení k Německu a odsun Čechů a Židů z města. V roce 1945 byl Krumlov osvobozen americkou armádou. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a do Krumlova přišli lidé z celé země.

Během komunistické éry se vývoj města a jeho historických budov zastavil. Komunisté neměli zájem o zahraniční turisty, jelikož se báli jejich vlivu na místní obyvatele. Paradoxně tento přístup pomohl Krumlovu zachovat si svou původní podobu. Po roce 1989 se Krumlov probudil ze svého dlouhého spánku a byl zapsán na seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Krumlov se stal znovu vyhledávaným místem pro tisíce turistů z celého světa.